Duše
I jako malého mě občas přepadla myšlenka na smysl života. Proč vlastně žijeme, co je to život a kdo jsem vlastně já? Co ze mě činí mě? Vlastně vůbec mé uvědomění sám sebe.
Přemýšlel jsem jestli stejný pohled jako já mají i ostatní, jestli i ostatní mají první pohled ze svých očí a koukají a činní tak jak uznají za vhodné. A nebo je to jako počítačová hra. Mám své vědomí a vše okolo je nahraný. Že smysl života je jen vlastně můj život a kolem mě jsou modely co mají vést můj život. Ale teď bych raději mluvil o duši. O části člověka, která je nehmotná, ale v každém přítomná.
Ale co s duší, když člověk umře? Každý na to má jiný názor a stejně tak i já. Já si nemyslím že smrt je konec. Nemyslím si, že by jsme putovali do nebe či jiného světa. Podle mě je to jednoduchá recyklace. Myslím si, že po naší smrti naše duše opustí tělo a putuje. Hledá nové místo kam by se mohla usadit. Duši je jedno jestli se usadí do zvířete, či do člověka. Vždy si najde místo. Zemřel vám někdo blízký z rodiny? Nebo mazlíček? A napadlo vás kam šla jeho duše? Mě napadlo že tahle duše může cestovat libovolně dlouho a vznášet se ve vzduchu kolem nás. Co třeba můj pradědeček? věřím v tom, že jeho duše může putovat do mého dítěte jednoho dne. Každý kdo kolem vác zemře, je jen úmrtí jeho těla. Umře pouze schránka jeho duše a ta duše je stále s námi.
Vzpomeňte si na někoho, kdo vám schází. On už ti na tvá slova neodpoví, ale jistě je uslyší. Sedni si do tmy do ticha. Zavři oči a mysli na člověka, kterého by jsi zase chtěl vidět. Představ si jak jste spolu naposled mluvili. jaký to byl pocit. Teď si myslím že jeho duše bude blízko tebe, protože duše cítí když na ní myslíš. Jestli pláčeš, nevadí. Teď můžeš říct vše co jsi té duši chtěl říct a ona bude poslouchat. Hlavně nezapomeň se hezky rozloučit.
Ať už to bude nový člen rodiny a nebo a nebo zvíře. Ta duše se k tobě vrátí a ty ucítíš že tam je.