Náhoda
Náhoda
Celá životní cesta vypadá jako příběhová linie seriálu. Herci stejně tak jako život vědí co se stane a co přijde, ale ty jako divák sedíš a čekáš co ti nový díl přinese. Jestli to bude pokračování něčeho dobrého a nebo co tě posadí na zem.
Ve skutečnosti je celý život jen seskupení okamžiku a náhod. Jen ty rozhoduješ, zda se tím necháš pohltit nebo s tím něco uděláš. Nejlepší jsou takové náhody co vzešli od nikud, nic nezměnili, nijak tě neovlivňují, jsou tu teprve chvíli a ty přes to vše se tím rád necháš pohltit a už přemýšlíš jako ti takhle takřka nevinná náhoda dokáže otočit a příjemnit celý život, jestli ji opravdu pustíš blíž.
Můžeš myslet na co chceš, můžeš mít cíle a plány jaké chceš, ale pak seš ochotný vše hodit na hlavu kvůli jedné náhodě co teď v toku času tvého života nemá ani procento významnosti a ty z toho chceš udělat okamžik na celý zbytek tvých let. Je vůbec možné aby tě taková náhoda tolik ovlivnila? Je to vůbec legální? Nezavřou mě za to? Neroztrhá mě to zevnitř tenhle úsudek?
Vím jen jediné. Tahle nehoda tady teď je a ten pohled kterým na mě kouká je až moc upřímný abych to považoval za malichernost. Ano, možná že jsem blázen, spontánní a svou beraní hlavou do toho jdu bez otázek, ale prostě věřím, že tahle náhoda přišla opravdu ve správný čas a ten co mi zbývá jí daruji.
Náhoda? Nemyslím si……
